Pocta Bette Davis

Jako každý rok, i letos složíme dvěma vybraným hereckým ikonám klasického Hollywoodu pocty, které se v průběhu let staly neodmyslitelnou součástí programu Noir Film Festivalu. Ženskou hereckou hvězdou, jíž v srpnu na Českém Šternberku vzdáme hold, bude Bette Davis (1908–1989), která se za svou více než padesátiletou kariéru objevila v žánrově pestré škále filmů a televizních projektů, jejichž počet převyšoval stovku.

Držitelka dvou Oscarů a dalších devíti nominací (mezi lety 1939–1943 byla na cenu americké Akademie filmového umění a věd nominovaná pravidelně každý rok) se v paměti publika zapsala zejména rolemi temperamentních, nepříliš sympatických a zlomyslných žen. Hvězdný obraz Bette Davis, která spíše než svou krásou uhranula publikum drsným hlasem a energičností projevu, je tak spjatý s problémovými osobnostmi se sklony k narcismu, které pro sarkasmus nechodily daleko, kolem plivaly jed a zabíjely pohledem. Kdo by neznal populární hit raných osmdesátek „Bette Davis Eyes“ v podání americké zpěvačky Kim Carnes, který oslavoval hereččin trademark – všeříkající upřený pohled s varovně pozdvihnutým obočím. Obdobně v popkulturním světě zlidověla její fráze „What a dump!“ (Taková díra!), kterou pronesla ústy intrikánské a věčně nespokojené manželky venkovského lékaře v noirovém melodramatu Tam za lesy (Beyond the Forest, 1949), které v produkci studia Warner Bros. natočil režisér King Vidor. Právě tento snímek, v němž Bette Davis ztvárnila jednu z nejprohnilejších noirových osudových žen vůbec, jsme vybrali pro její Poctu. Přes mrtvoly kráčející Rosa Moline, jež v sobě spájí chladnokrevnost bezpáteřní Ellen Berent ze Smrtelného hříchu (Leave Her to Heaven, 1945), věčnou nespokojenost a tužby Flaubertovy Paní Bovaryové a tragické rozměry hodné Tolstého Anny Kareniny, bezpochyby nenechá nikoho chladným.

Návštěvnice a návštěvnici Noir Film Festivalu se tak poprvé seznámí s Bette Davis v době, kdy její hvězdná kariéra započatá v druhé polovině 30. let směřovala k vrcholu, po němž v 50. letech přišlo období pozvolné stagnace, než se na filmová plátna vrátila v uhrančivé roli psychopatky Baby Jane. Snímek Roberta Aldriche Co se vlastně stalo s Baby Jane? (What Ever Happened to Baby Jane?) z roku 1962 jsme uvedli na 6. ročníku NFF ve Zvláštním uvedení jako nezbytný doplněk k ústřední tematické sekci „psycho noir“. Nyní splácíme dluh nejzářivějším létům její herecké kariéry.