Češi v Hollywoodu

Hollywood – stejně jako celé Spojené státy americké – byl vždy z velké části tvořen imigranty a jejich potomky. Evropští židé, Němci, Francouzi, Britové, Irové, Italové nebo později Hispánci vytvořili pověstný tavící kotlík, jehož různorodost pomáhala formovat specifický ráz americké filmové kultury. Češi, respektive Čechoslováci, v Hollywoodu nikdy nevytvořili tak mohutnou filmovou kolonii jako například německy mluvící emigranti, takže mnohdy museli spíše než na rozvětvené profesní a osobní vazby spoléhat sami na sebe. Přesto se několika z nich podařilo podstatným způsobem prosadit.

Samozřejmě nejvýraznější success story představuje dvěma Oscary a třemi Zlatými glóby oceněný Miloš Forman, který v USA po svém příchodu v roce 1968 natočil devět filmů. V jeho stínu ale najdeme řadu dalších osobností – nejen režisérů, ale i scenáristů, producentů, talentových agentů, střihačů, kameramanů, tvůrců speciálních efektů nebo herců a hereček –, které si zaslouží pozornost. Speciální sekce 11. ročníku Noir Film Festivalu představí tvorbu pěti z nich a zároveň poskytne záminku připomenout si jejich často pohnuté životní osudy.

Formanovým generačním souputníkem a zároveň blízkým spolupracovníkem na jeho československých filmech jako Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967) byl Ivan Passer. Po srpnu 1968 rovněž odešel do USA, kde ale nikdy nedosáhl takového věhlasu jako jeho někdejší kolega. Z jeho tvorby vybíráme pravděpodobně nejvěhlasnější titul Cutterova cesta (1981), který bývá nezřídka řazen mezi skryté neo-noirové perly.

Většina filmů v našem výběru ovšem pochází od tvůrců, kteří do Ameriky přišli podstatně dříve, zejména v důsledku nacistické okupace a druhé světové války. Hugo Haas a Jiří (George) Voskovec patřili k předním divadelním a filmovým hvězdám meziválečného období a v USA se nikdy nezařadili mezi hereckou elitu. Přesto si pro sebe dokázali vydobýt místo jako charakterní herci a Haas se dokonce odvážil k založení vlastní nezávislé produkční společnosti, pro kterou režíroval dvanáct nízkorozpočtových filmů. Voskovce uvidíme v legendárním soudním dramatu Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů (1957), zatímco Haase si představíme ve čtyřnásobné úloze jako producenta, scenáristu, režiséra a herce jeho amerického autorského debutu Hlídač č. 47 (1951).

Druhou příležitostí jej spatřit na plátně bude existenciální drama Žárlivost (1945) režírované Gustavem Machatým, pro něhož se jednalo o ojedinělou samostatnou režii, neboť v Hollywoodu obvykle působil na méně výsadních pozicích. A konečně náš festival nabídne příležitost seznámit se s pozoruhodnou kariérou herečky Florence Marly (rodným jménem Hana Smékalová), jejíž cesta (s mnoha odbočkami a slepými uličkami) vedla z Československa přes Francii až po Hollywood. Tam se mimo jiné objevila ve filmu Tokyo Joe (1949), kde hlavní roli ztvárnil jedinečný Humphrey Bogart.

Milan Hain