Co je film noir?
Podle některých samostatný žánr. Podle jiných „pouze“ vizuální styl se specifickou atmosférou. Další jej mají za historicky vymezený cyklus amerických filmů 40. a 50. let. Ať už se však na film noir podíváme jakkoli, představuje výjimečnou skupinu děl, která již několik desetiletí fascinuje diváky, filmaře i filmové historiky po celém světě.
Mnoho lidí je přesvědčeno, že film noir zapustil kořeny v řadě národních kinematografií, zejména ve Velké Británii, Francii či Japonsku. Málokdo by však namítal, že v nejryzejší podobě se objevil právě v hollywoodské produkci 40. a 50. let minulého století, kdy se stal příhodným vyjádřením pro válečnou úzkost, poválečný zmar a atmosféru všudypřítomné paranoie studené války.
Film noir vždy zkoumal meze stylistických a vyprávěcích postupů v rámci mainstreamové kinematografie. Mohlo se jednat o hru světla a stínu (z letošního programu například Levárna), retrospektivní vyprávění doplněné voiceoverem (Muž, který nebyl), spletitou, místy až neproniknutelnou zápletku (Někde v noci) či pesimistický a bezvýchodný závěr (Varování před bouřkou). Ve všech těchto případech film noir předkládal alternativu k uhlazeným snímkům s únikovou tematikou.
Mnoho lidí si už vylámalo zuby ve snaze najít jediný spojovací prvek všech noirů. Na nesnadné uchopitelnosti filmu noir se bezesporu podepsalo mimo jiné to, kolik různých vlivů do sebe vstřebal: německý expresionismus 20. let, francouzský poetický realismus 30. let, rané zvukové gangsterky společnosti Warner Bros., formální experimenty Orsona Wellese v Občanu Kaneovi, detektivní romány drsné školy amerických autorů (Dashiell Hammett, Raymond Chandler, James M. Cain, David Goodis), britská tvorba Alfreda Hitchcocka, freudovská psychoanalýza, fotožurnalismus a později i válečné zpravodajské týdeníky a italský neorealimus. Film noir nemá jasné hranice, což je ovšem nedílnou součástí jeho půvabu. Každý si pod ním může představit, co chce. Proto je jako termín tak populární a rozšířený – umožňuje konfrontovat různé názory, aniž by kdy bylo dosaženo uspokojivého kompromisu.
Jana Bébarová & Milan Hain
