Sama mezi muži: režijní retrospektiva Idy Lupino

Když slavný filmový kritik Andrew Sarris hodnotil režijní tvorbu Idy Lupino, vystačil si pouze s jednou větou: „Filmy režírované Idou Lupino vykazují mnoho z citu, ale málo z dovedností, které tak obdivuhodně demonstrovala jako herečka.“ Od roku 1968, kdy se tato slova poprvé objevila v neoficiální bibli auteurismu The American Cinema: Directors and Directions 1929–1968, byla mnohokrát kritizována jako nespravedlivý odsudek nevelkého, ale tematicky překvapivě sevřeného korpusu děl.

Ida Lupino se narodila na sklonku první světové války v Londýně, kde také herecky debutovala, ale výrazněji se prosadila až v Hollywoodu, kam se dostala jako šestnáctiletá. I když byla někdy označována za Bette Davis pro chudé, diváci a divačky neměli problém rozpoznat její specifickou verzi ženské síly a odhodlání, kterou dávala na odiv v několika desítkách rolí z 30. a 40. let. S obrazem cílevědomé a emancipované ženy souzní i odvážný krok z konce 40. let, kdy se Lupino vydala na producentskou a režijní dráhu. Spolu s manželem Collierem Youngem založila produkční společnost The Filmakers, pro kterou sama režírovala několik nízkorozpočtových snímků se společensky relevantními tématy: v Poprasku (Outrage, 1950) se například otevřeně věnovala problematice znásilnění, zatímco v Bigamistovi (The Bigamist, 1953) zpracovala příběh muže, který vede utajený dvojitý život po boku dvou manželek. Jejím nejproslulejším režijním počinem zůstává thriller Stopař (The Hitch-Hiker, 1953), patrně jediný klasický film noir režírovaný ženou, ve kterém se paradoxně žádná výrazná ženská postava nevyskytuje. Na Noir Film Festivalu uvedeme výběrovou retrospektivu režijní tvorby Idy Lupino, ve které nebudou chybět Stopař ani Bigamista. Zbylé tituly odtajníme v následujících týdnech.